Užitečné čínské fráze

Na začátek trocha teorie

Čínština je jazyk izolující (slova se neskloňují, nečasují), základní fonologickou jednotkou je slabika. V zásadě platí, že co slabika, to jeden znak. Komplikovanější je ovšem skutečnost, že čínština je jazyk tónický.

Standardní čínština využívá čtyři tóny:

1. tón: rovný  - hlas relativně vysoko položený, výška hlasu se nemění.
2. tón: stoupající  - hlas začíná v základní výšce a stoupá.
3. tón je posazen hluboko, ke konci lehce stoupne.
4. klesající - výslovnost začíná vysoko a prudce klesne do hloubky.

Znamená to, že tón slabiky představuje neopominutelný prvek, který slabice určuje příslušný význam. Stejná slabika, pronesená různými tóny (a zaznamenaná různými znaky, pinyinem ovšem transkribovaná stejnými písmeny) tedy nese různý význam. Závěrem je potřeba dodat, že existuje také neutrální výslovnost bez tónu (bez označení).

Jak to vypadá v praxi?

Uveďme si ilustrativní příklady, kterak tón slabiky diferencuje význam slova:

Pro přepis výslovnosti čínských znaků do latinky se v současnosti v nejširším měřítku používá transkripční abeceda pinyin (pchin-jin), kterou vytvořili sami Číňané. Můžete se však setkat i s jinými transkripcemi (mimochodem existuje třeba i transkripce česká).

Pod znakovou podobou následuje transkripce v pinyinu s označením tónu, v závorce pak zjednodušený „český“ způsob výslovnosti (vychází z české transkripce avšak nekryje se s ní plně - pro lepší ilustraci výslovnosti prostřednictvím indexů zohledňuje i fonetickou stránku). Je-li písmeno zaznačeno indexem, jde buď o přídech (uprostřed slova), nebo nosovku (na konci slova).

A nyní se dostáváme k celým slovům a větám:

Číslovky